Měla je na sobě Katy Perry během akce Met Gala, Lupita Nyong’o na festivalu v Cannes i Angelina Jolie na Critics‘ Choice Awards. Vyjímají se na šatech, na kloboucích či jako extravagantní a netradiční doplněk.
Trendem letošního jara a léta jsou ptačí pera a peří – pštrosí, paví či čáp a na módních outfitech se objevují stále více.
To i přesto, že při používání živočišných materiálů v módním průmyslu postupně dochází ke zlomovým momentům a například i velké značky jako Gucci, Armani či Versace se zavázaly, že přestanou používat kožešiny. Na neeticky získaný doplněk v podobě peří se však neprávem zapomíná.
Za kožešinou vidíme zvíře, za peřím nic
Objemné peřiny a polštáře našich babiček jimi byly vystlány a dodnes jsou častým předmětem vzpomínkového optimismu, který je v našich očích jednoznačně lepší volbou než „špatné uměliny“. Je to opravdu tak?
„Množství nakupujících si stále není vědomo krutosti, která je spojena s tímto průmyslem,“ vysvětlila pro britský Guardian Yvonne Taylorová, ředitelka korporátních projektů PETA.
Tvrdí, že pracovníci v Číně, odkud pochází až 80 procent světové produkce chmýří, násilně drží husy a zaživa jim vytrhávají peří během toho, jak ptáci křičí bolestí.
Aktivisté za práva zvířat na tento problém upozorňují už dlouhá léta, ale iu běžných spotřebitelů začíná růst uvědomění, že móda či dekorace jako polštáře nebo přikrývky, které ke své výrobě využívají pera, jsou v rozporu s humánním přístupem k živým tvorům.
„Je to zbytečné, je to kruté a není to etické,“ řekla Ashley Byrneová, spolupracující na kampaních ve společnosti PETA, pro magazín Fashionista.
Důvodem je podle ní to, že nosit peříčka a pera není pro lidi natolik vizuálně drsné jako nosit kožešinu. „Je snadné si představit, že kus kožešiny vypadá jako jejich kočka či pes, ale myslím si, že jsme zvyklí vidět peří odděleně od ptáků, ze kterých pochází,“ říká.
Záběry obsahují citlivý materiál, který může být pro někoho nevhodný:
Jak chráníme ptactvo
Ptačí pera jsou součástí módy již od nepaměti. První pokusy ochránit ptactvo však podle dostupných zdrojů přišly až ve viktoriánské éře, tedy v 19. století. V roce 1867 v Anglii založili asociaci ochraňující mořské ptáky, následovaly parlamentní zákony na ochranu lokálních druhů.
V americkém Bostonu zase ženy pořádaly čajové večírky, na kterých se snažily dámy z vyšší společnosti přesvědčit, aby přestaly nakupovat doplňky s pravým peřím. V roce 1900 také prošel Laceyho zákon, který zakázal obchodování s volně žijícími zvířaty, která byla nezákonně prodána.
Během první světové války došlo k výraznému propadu v poptávce po ptačích rtech a napříč 20. století evropské i americké země začaly přijímat ochranářské zákony v souvislosti s ohroženými druhy ptactva.
Móda je však neúprosná a designéři se rádi cyklicky vracejí k tradicím a trendům, které vládly oblečení v minulosti.
Přestože se většina společnosti shodne na tom, že škubání peří z živých zvířat je neetické, tato metoda (případně metoda vytrhávání rtů z usmrcených ptáků) průmyslu stále dominuje.
Alternativy ještě nezasytí poptávku
Ve srovnání s jinými živočišnými materiály než kůže či kožešina při získávání peří nemusí zvíře nutně trpět. Etičtí chovatelé tento problém řeší tak, že počkají, až pera ptákům opadají sama po období páření, a pak je sesbírají, jako například v případě pávů.
„Sběr peří, který z ptáků přirozeně opadne, zní pěkně, ale není to rentabilní byznys model, který by mohl zásobovat designéry takovým objemem peří, který vyžadují,“ říká Yvonne Taylorová.
Rene Creasyová, která vlastní „cruelty-free“ farmu v americkém státě Virginia, zase uvedla, že by takový model mohl fungovat, kdyby existovalo více zařízení, která by si osvojila podobnou metodu. „Nás, etických chovatelů ptáků, je zkrátka málo na to, abychom dokázali zásobovat celý průmysl.“
Problémem nehumánně sbíraného peří je také to, že většinou je téměř nemožné vystopovat jeho zdroj, protože pera vypadají stejně a obtížně odlišit, které pochází z jaké farmy. Kromě mála eticky zaměřených chovatelů zřejmě nikdo neumí zaručit, že by kachny, husy, kury, pštrosi, pávi či emu během sbírání jejich rtů netrpěly.
Někteří návrháři vyrábějí vlastní pera z materiálů jako tyl nebo plasty, další se snaží obejít utrpení zvířat tak, že používají pera a prachové peří, které vzniká jako vedlejší produkt masného průmyslu a jinak by skončilo jako odpad.
